Logika
Last updated
Last updated
Modul Logic nebo konkrétněji Conditional Logic umožňuje určit akci nebo sadu akcí na základě testu. Po vyhodnocení testu budeme mít booleovskou hodnotu představující True nebo False, kterou můžeme použít k řízení toku programu.
Číselné proměnné mohou ukládat celou řadu různých čísel. Booleovské proměnné mohou ukládat pouze dvě hodnoty, které se označují jako True nebo False, Yes nebo No, 1 nebo 0. Pomocí booleovských hodnot lze výpočty provádět jen zřídka, protože jsou omezené.
Výraz „If“ je klíčovou koncepcí programování: „Pokud je tato hodnota pravdivá, toto se stane, jinak se stane něco jiného. Výsledná akce výrazu je řízena booleovskou hodnotou. Příkaz „If“ lze v aplikaci Dynamo definovat několika způsoby:
| Ikona | Název (Syntaxe) | Vstupy | Výstupy |
|---|---|---|---|
If (If) | test, true, false | výsledek | |
Formula (IF(x,y,z)) | x, y, z | výsledek | |
Code Block ((x?y:z);) | x? y, z | výsledek |
Pojďme si projít stručný příklad každého z těchto tří uzlů v akci pomocí podmíněného výrazu „If“.
Na tomto obrázku je hodnota boolean nastavena na hodnotu true, což znamená, že výsledkem je řetězec: „toto je výsledek, pokud je hodnota true“. Tři uzly vytvářející výraz If zde fungují identicky.
Uzly opět fungují identicky. Pokud je hodnota boolean změněna na false, výsledkem je číslo Pi, jak je definováno v původním výrazu If.
Kliknutím na odkaz níže si stáhněte vzorový soubor.
Úplný seznam vzorových souborů najdete v dodatku.
Pomocí logiky rozdělíme seznam čísel do seznamu sudých čísel a seznamu lichých čísel.
a. Number Range – Přidejte na kreslicí plochu číselný rozsah.
b. Numbers – Přidejte na kreslicí plochu tři uzly čísel. Hodnoty pro jednotlivé uzly čísel by měly být: 0.0 pro start, 10.0 pro end a 1.0 pro step.
c. Output – Náš výstup je seznam 11 čísel v rozsahu od 0 do 10.
d. Modulo (%)– Number Range do x a 2.0 do y. Tím se vypočítá zbytek po dělení 2 pro každé číslo v seznamu. Výstup z tohoto seznamu nám poskytne seznam hodnot, které se mění v rozmezí 0 až 1.
e. Test rovnosti (==) – Přidá na kreslicí plochu test rovnosti. Výstup modulo připojte ke vstupu x a 0.0 ke vstupu y.
f. Watch – Výstupem testu rovnosti je seznam hodnot, které se mění na hodnotu true a false. Jedná se o hodnoty použité k oddělení položek v seznamu. 0 (nebo true) představuje sudá čísla a (1 nebo false) představuje lichá čísla.
g. List.FilterByBoolMask – Tento uzel filtruje hodnoty do dvou různých seznamů na základě vstupní booleovské hodnoty. Původní uzel number range připojte ke vstupu list a výstup testu rovnosti připojte ke vstupu mask. Výstup in představuje hodnoty true, zatímco výstup out představuje hodnoty false.
h. Watch – Výsledkem je seznam sudých čísel a seznam lichých čísel. Použili jsme logické operátory k oddělení seznamů do vzorů.
Budeme vycházet z logiky stanovené v prvním cvičení a použijeme toto nastavení na operaci modelování.
2. Vyjdeme z předchozího cvičení se stejnými uzly. Jediné výjimky (kromě změny formátu jsou):
a. Použijte uzel Sequence s těmito vstupními hodnotami.
b. Seznam in jsme odpojili od uzlu List.FilterByBoolMask. Tyto uzly zatím necháme stranou, ale později se nám v tomto cvičení budou hodit.
3. Začneme vytvořením samostatné skupiny grafů, jak je znázorněno na obrázku výše. Tato skupina uzlů představuje parametrickou rovnici k definování oblouku úsečky. Několik poznámek:
a. První uzel Number Slider představuje frekvenci vlny, měl by mít min. hodnotu 1, max. hodnotu 4 a krok 0.01.
b. Druhý uzel Number Slider představuje amplitudu vlny, měl by mít min. hodnotu 0, max. hodnotu 1 a krok 0.01.
c. PolyCurve.ByPoints – Pokud je zkopírováno výše uvedené schéma uzlu, výsledkem je sinusoida ve výřezu náhledu aplikace Dynamo.
Zde je metoda pro vstupy: použijte uzly čísel pro statické vlastnosti a posuvníky pro flexibilnější hodnoty. Chceme zachovat původní číselný rozsah, který definujeme na začátku tohoto kroku. Křivka sinu, kterou zde vytvoříme, by však měla mít určitou flexibilitu. Posunutím těchto posuvníků můžeme sledovat, jak oblouk aktualizuje svou frekvenci a amplitudu.
4. Trochu přeskočíme v definici, takže se podíváme na konec, abychom mohli odkazovat na to, k čemu míříme. První dva kroky jsou provedeny samostatně, nyní je chceme spojit. Pomocí základní sinusové křivky budeme řídit umístění komponent zipu a pomocí logiky true/false budeme přepínat mezi malými a většími poli.
a. Math.RemapRange – Pomocí číselné sekvence vytvořené v kroku 02 vytvoříme novou řadu čísel přemapováním rozsahu. Původní čísla z kroku 01 jsou v rozsahu 0-100. Tato čísla se pohybují v rozsahu od 0 do 1 podle hodnot newMin a newMax.
5. Vytvořte uzel Curve.PointAtParameter a potom připojte výstup Math.RemapRange z kroku 04 ke vstupu param.
Tento krok vytvoří body podél křivky. Čísla byla přemapována na 0 až 1, protože vstup param hledá hodnoty v tomto rozsahu. Hodnota 0 představuje počáteční bod, hodnota 1 představuje koncové body. Všechna čísla mezi hodnotami jsou vyhodnocena v rozsahu [0,1].
6. Připojte výstup z uzlu Curve.PointAtParameter k uzlu List.FilterByBoolMask, abyste oddělili seznam lichých a sudých indexů.
a. List.FilterByBoolMask – Připojte uzel Curve.PointAtParameter z předchozího kroku ke vstupu list.
b. Watch – Uzel Watch pro in a uzel Watch pro out zobrazuje, že máme dva seznamy představující sudé a liché indexy. Tyto body jsou seřazeny stejným způsobem na křivce, kterou ukážeme v dalším kroku.
7. Dále použijeme výsledek výstupu z uzlu List.FilterByBoolMask v kroku 05 k vygenerování geometrií s velikostmi podle jejich indexů.
Cuboid.ByLength – Znovu vytvořte spojení uvedená na obrázku výše, abyste získali zip podél sinusové křivky. Kvádr je pouze kvádr a definujeme jeho velikost na základě bodu křivky ve středu kvádru. Logika sudého nebo lichého rozdělení by nyní měla být v modelu jasná.
a. Seznam kvádrů v sudých indexech.
b. Seznam kvádrů v lichých indexech.
Voila! Právě jste naprogramovali proces definování rozměrů geometrie podle logické operace, kterou jsme si předvedli v tomto cvičení.
